Proč svým dětem nikdy nelžu

Vždyť je to jen malá (bílá) lež…

Na pravdu je moc malá.

Takhle je to pro něj lepší.

Tohle jsou většinou hlavní důvody, když se ptám lidí, proč zrovna lhali svému dítěti.

A je jasné, že nelžou jen tak. Že proto mají své odůvodnění.

Někdy chtějí ochránit své dítě. Třeba před smutkem. To když řeknou, že kočička neumřela, ale ztratila se.

Jindy potřebují určitou reakci. Obvykle aby dítě poslechlo a lží ho tam vmanipulují. Typické je zde zastrašování typu: „Přijde si pro tebe čert a strčí tě do pytle.“

Nebo rodiče nechtějí něco přiznat. I já si dám někdy na tajňačku čokoládu. Ale když má dcera najde obal a zeptá se, kdo to snědl a proč taky nedostala, vysvětlím jí své důvody.

Věřím, že s malou lží je to někdy v tu chvíli jednodušší. Nemusíte nic rozebírat, nic vysvětlovat a nebo si před dítětem připadat blbě.

Jenže podle mě je život v pravdě mnohem jednodušší a krásnější. Člověk se nezaplete do lží, nemusí si pamatovat, co kdy řekl a je mu lehko na duši.

Na druhou stranu rozhodně nejsem diplomat a pravdu říkám i za cenu nepříjemností nebo nepochopení z druhé strany.

Ale zpátky k dětem. Můj vztah s nimi je pro mě ohromně důležitý.

Prvních pár let jejich života jsem jejich hlavním průvodcem. Učí se po mém boku rozumět světu. Nedávno jsem někde četla, že děti se neučí tím, co jim říkáme, ale tím, když nás pozorují.

A já je rozhodně nechci učit, že je normální lhát. Protože děti jsou velmi, velmi bystré a brzy lež prokouknou. A až se takhle pár lží nakumuluje, budou pak posuzovat každou další větu. „Je to pravda? Nebo si to zase vymyslela?“ A za pár let to budou puberťáci, nejkřehčí období v životě rodičů a dětí. Období, kdy vezmou všechno, co se od nás naučili a půjdou se sami popasovat se světem. A já věřím, že tam lež nemá žádné místo.

Že to je období, kdy se naše dítě snaží odpoutat, my mu budeme připadat trapní, bude se snažit vydupat si vlastní místo na světě, ale zároveň nás bude stále potřebovat. A pokud tam není stoprocentní důvěra, nebude to fungovat.

Pravda je zkrátka jedním z hlavních pilířů mého života a rodičovství. A pokud pravdou někdy své dítě raním, vím, že tam jsem pro něj a můžu mu ukázat způsoby, jak se s tím vyrovnat. Nebo mu jen nastavit náruč a počkat, až se bolest zmírní.