Tento příběh věnuji všem, kteří v určitý moment svého života uvěřili, že si nezaslouží lásku. Všem, kteří nenaplňovali škatulku hodné holčičky nebo chlapečka. Všem, kterým připadalo, že se musí změnit, aby je druzí měli rádi. Tento příběh věnuji všem, kteří hledají cestu k lásce, i všem, kteří ji už našli. Tento příběh věnuji i sama sobě, protože jsem vděčná za to, jakou cestu jsem zatím ušla. A věnuji ho s láskou všem z vás, které inspiruje na vaší vlastní cestě.
Je to pár týdnů, co mi jedna žena na Instagramu napsala, že sice jsou moje afirmace a relaxace krásné, ale že je to jen pro privilegované. Usmála jsem se. Protože kdybyste mě poznali třeba před 12 lety, rozhodně byste si o mně nepomysleli, že jsem privilegovaná.
Ano, vyrostla jsem v úplné rodině, měla jsem vždy střechu nad hlavou a přístup ke vzdělání. Mám milující rodinu, ale zároveň jsem si prošla v životě hodně náročnými obdobími.
Proto vám dnes chci vyprávět příběh, který jsem ještě veřejně nesdílela, protože to pro mě bylo moc bolestivé. Ale vím, že nastal ten správný čas. Protože jsem odpustila. Těm, co mi ublížili. I sama sobě za to, že jsem jim to dovolila.
„Najednou se v jeho tváři něco mění. Dostávám strach. Utíkám. Schovávám se do koupelny, ale už nestihnu zavřít dveře. Povalí mě na zem a kope do mě. Chráním si hlavu a tak schytávám rány do břicha. Nevím jak dlouho to trvá. Přestává a řve na mě, ať vypadnu. Brečím a utíkám pryč. Jenže vím, že se tam musím vrátit. Kdybych to neudělala, bylo by to jen horší.“
Tohle byl jeden z nejtraumatičtějších momentů v mém životě a trvalo mi dlouhé roky, než jsem mu dokázala odpustit. A ještě déle mi trvalo, než jsem dokázala odpustit sama sobě a uznat svou sílu.
Tenhle zážitek nebyl jediný. Vím, co je to zažít domácí násilí, žít s alkoholikem, s člověkem, který si mě neváží a který se mnou manipuluje. Vím, jaké je to obracet každou korunu, nemít práci ani vizi. Věřit tomu, že nejsem dost dobrá, dost chytrá, dost zajímavá. Vím, jaké to je sebrat odvahu, říct si o pomoc a být odmítnuta.
Ale také vím, jaké je to mít milující rodinu, podporující přátele, fantastické učitele a průvodce.
Mohla jsem taky sklouznout k alkoholu. Nebo uvěřit, že nejsem dost chytrá na to, abych šla na vysokou. Mohla jsem uvěřit jakýmkoli omezujícím názorům lidí kolem mě.
Místo toho jsem šla na mou vysněnou vysokou a když jsem nebyla ve škole, tak jsem pracovala, abych si na ni vydělala.
Přestala jsem žít s člověkem, který si mě nevážil a pár měsíců poté jsem se zamilovala do mého muže.
To, co jsem prožila, neurčuje, kým jsem dnes. JÁ určuji, kým se stávám.
Čím víc jsem byla otevřená změně, tím víc mi do života chodili noví učitelé a průvodci. Četla jsem čím dál tím víc seberozvojových knih, absolvovala opakovaně kraniosakrální terapii a hodně jsem o tom všem mluvila s podobně naladěnými lidmi, kteří mi otevírali nové obzory.
A postupně jsem se začala mít ráda. Ale ne tu verzi, kterou bych jednou chtěla být, ale tu, jakou jsem byla právě v ten den.
Přestala jsem mít pocit, že mi něco chybí, že bych měla být nějaká, abych si zasloužila něčí lásku.
Do zrození naší druhé dcery jsem ušla velký kus cesty a její porod ve mně něco odemknul. Obrovskou sílu, o které jsem netušila, že ji v sobě mám.
Dala jsem v práci výpověď a stala se lektorkou hypnoporodu, abych dalším ženám ukázala, jak se přestat bát a vstoupit do své síly. Letos to bude šest roky, kdy ke mně toto vnuknutí přišlo. Mezitím se nám narodilo třetí děťátko, já začala tvořit také kurzy pro ženy, stala jsem se transformačním koučem a tím, že se sama vzdělávám a posouvám, pomáhám dál jiným ženám.
Teď mám milujícího muže, 3 úžasné, zdravé děti, práci, která mě obrovsky naplňuje a dobře živí, úžasné klientky, na které se každý den těším, domov, kde je nám všem dobře, harmonické vztahy, zdraví…
Nicméně vedla k tomu dlouhá cesta, o kterou se s vámi chci podělit. Protože možná právě vy dnes potřebujete uvěřit, že splnění jakýchkoli snů není pro privilegované. Že můžete být kýmkoli, když si to dovolíte, když tomu uvěříte. Vím, jaké je to rozhodnout se vstoupit do své síly a vybrat si tu nejlepší verzi sebe sama. Já už jsem se pro to rozhodla. A teď v tom chci podpořit i vás.
Mám proto pro vás dnes několik otázek, které pokládám sama sobě. Když si pro ně vytvoříte prostor a odpovíte si skutečně upřímně, mohou ve vašem životě hodně změnit.
PRO CO SE DNES ROZHODNETE?
Rozhodujeme se i v momentě, kdy se rozhodnout nedokážeme, protože i pasivní rozhodnutí je rozhodnutí.
Všichni máme určité přesvědčení o tom, co ne/dokážeme. Nějaký limit, který si vědomě nebo povědomě nosíme neustále s sebou a aplikujeme ho na všechny příležitosti, které máme před sebou. Povzdech „to nedokážu“ dokáže pohřbít jakékoli naše sny. Dobrá zpráve ale je, že to můžeme kdykoli změnit.
My nejsme našimi myšlenkami. My si své myšlenky vybíráme. Nedefinují nás.
Jenže jak často se zamyslíme nad tím, co si myslíme? Co potřebujeme? Co si myslíme? A jak se skutečně cítíme? Protože i své emoce si vybíráme. Pocit štěstí neurčují vnější podmínky, ale naše vnitřní nastavení. Jak se chci cítit? A co proto mohu udělat právě teď?
Takže otázka pro vás: „Pro co se rozhodnete právě teď?“ A co z toho, co už vám neslouží, začnete ode dneška měnit?
U mě to byl postupný proces. Neměla jsem tak jasnou a ucelenou vizi, jako teď. Ale měnila jsem vše krůček po krůčku. A čím víc jsem toho měnila uvnitř sebe, tím víc se měnili i věci a lidé kolem mě. Chodily mi do života nové příležitosti, kterým jsem i přes svůj strach řekla ano.
Podle mého názoru je základem práce s vnitřním dítětem. Zdravé vnitřní dítě je zdrojem sebevědomí, radosti, hojnosti a životní spokojenosti.
Asi úplně nejsilnější pro mě bylo poznání, že my všichni si tvoříme svou realitu. A že okolnosti jsou jen odrazem našeho vnitřního nastavení. Ne naopak. V momentě, kdy jsem vystoupila ze své role oběti, se začal přeskládávat celý můj svět.
A to je hlavní zpráva mého příběhu: Splněná přání, žít své poslání, v lásce a hojnosti, není jen pro privilegované.Můžete cokoli, když si to dovolíte. Když tomu uvěříte. Já už ve vás věřím!
S láskou,
Šárka