Přemýšleli jste někdy o tom, že jsme od mala nastavení zaměřovat se na naše chyby a nedostatky? Nevěříme si, pochybujeme o sobě. Málokdy si řekneme: “Jasně, toto se mi povede!” Celý školský systém, ve kterém strávíme 15 a více let, je vlastně postavený na tom, kolik jsme udělali chyb a co jsme udělali špatně. Dovedete si představit tu změnu ve vnímání sebe sama, kdyby se v testech nepodtrhovalo to, co je špatně, ale naopak co je správně? Když byste dostávali výsledky testů, ve kterých by bylo zeleně zakroužkované TOHLE SE TI POVEDLO, TOHLE JE SKVĚLÉ, 98% – za dvě! Ta známka, pokud tedy musíme dávat známky, by byla stejná. Ale úplně by to změnilo náš mindset. Podvědomá mysl totiž neustále přijímá, a pokud jsme zásobovaní tím, co se nám nepovedlo a potom se ještě porovnáváme, tak nám to doslova užírá náš potenciál, sebedůvěru a sebevědomí.
A pak nám je dvacet, třicet, čtyřicet let a bojíme se pouštět do nových věcí. Podívejte se na malé děti. Já sama mám tři, tak na nich krásně vidím, jak jsou sebevědomé. Jak si všechno vyzkouší, jak se pouští do nových věcí znovu a znovu.
Vše je o našem úhlu pohledu, a skvělé na tom je, že se to dá naučit, nacvičit, protože mozek je sval a dá se s ním pracovat.
Chtěla bych vás povzbudit k tomu, abyste toho vnitřního kritika, kterého v sobě všichni máme, začali pozorovat. Co mi říká, když se mi něco nepovede? Co mi říká, když se chci do něčeho pustit? Od čeho mě zrazuje? Co mi předkládá? A potom chci, abyste aktivovali svého vnitřního fanouška, obdivovatele. Někoho, kdo ve vás vždycky věří a drží vám palce. Kdo říká: „Běž do toho, ty to dokážeš, pojď to zkusit!“ Dejte mu stejný prostor, čas a nadšení, který dáváte svému vnitřnímu kritikovi. Doporučuju vzít si do ruky deník a zapsat si, kdy se nejčastěji ozývá kritik, čím hlasem promlouvá. Protože jakmile ho začneme pozorovat, můžeme přijít na to, že zní jako náš tatínek, maminka nebo třeba učitelka. Velmi často tam je tohle propojení. A jakmile se ten kritik zase ozve, začněte dialog s vaším obdivovatelem/kamarádkou: „To víš, že se ti to povede, pojď do toho!“
Jakmile změníme náš pohled na život, změníme tím život samotný. Když se začnu dívat jinak na svoji rodinu, práci, mé podnikání nebo péči o domácnost, tak se vše začne přeskládávat. Myšlenky typu: je to dřina, úspěch není pro každého, musíš tomu věnovat hrozně moc času, jsou velmi limitující a akorát nás stahují dolů. Když ale na svůj život nahlédnete tak, že váš úspěch je nevyhnutelný a změníte svůj mindset, to paradigma, které jste si podvědomě vytvořili jako děti, ale které si s sebou stále nesete dál, tak se najednou obrovsky osvobodíte. Začnete tvořit ve flow, v radosti, s naprosto jinou energií a v jiných vibracích. Přitáhnete si do života jiné události, příležitosti, jiné klienty, spolupracovníky a učitele.
To, že neuděláme nějaké rozhodnutí, je rozhodnutí. To, že se do něčeho nepustíme, s něčím počkáme, to je rozhodnutí. Každý den se rozhodujeme, vybíráme si, ale vůbec si neuvědomujeme tu sílu myšlenek a jejich potenciál.
Nedávno jsem přečetla knihu od Anity Moorjani Musela jsem zemřít, kde popisuje svou zkušenost s NDE, což znamená zážitek blízké smrti. Autorka nádherně popisuje, jak žila celý život ve strachu, až do doby, kdy onemocněla rakovinou, selhaly jí orgány a skoro zemřela. Rozhodla se vrátit a právě tuto zkušenost v knize popisuje. A zdůrazňuje to, jak je důležité žít v radosti a zaměřit se na naši vlastní velkolepost. Protože my jsme už zapomněli, jak jsme unikátní, jaké kouzlo v sobě všichni máme. Právě proto, že jsme byli celý náš život srovnávání s někým jiným. Spousta z nás v tom dobrovolně pokračuje a neuvědomujeme si, že to jde i jinak. A naprosto chápu, že hlavně sociální sítě nás k tomu porovnávání lákají. Je ale velmi důležité si to uvědomit, zastavit se, naladit se na svou vertikální sebehodnotu, na naši vizi. Propojit se s srdcem, s naším centrem kreativity. Zaměřte se na svoji velkolepost. Úspěšní lidé mají za sebou mnohem více neúspěchu než ostatní.
Ženy o sobě více pochybují a mají nižší sebevědomí. Studie prokázaly, že jsme mnohem větší perfekcionistky. Čekáme na těch 100 %, než se do něčeho pustíme. Bojíme se vstoupit do nových věcí hned. Zatímco mužům stačí umět danou věc na 60 % a jdou do akce, my ženy čekáme na dokonalost. A právě tento náš pohled potřebujeme změnit. V tom je ta celistvá vnitřní mužská energie, která nám pomáhá jít do akce dřív, než jsme úplně připravené. Být v pohodě s tím, že jsme mimo naši komfortní zónu. Proto je tak důležité pracovat na ženské-mužské posvátné energii. Propojovat je, věnovat se jim. Tím aktivujeme náš vnitřní potenciál a nezůstáváme v tom limitujícím celospolečenském nastavení: „Nepouštěj se do toho, tohle není pro ženy!“
Podívejte se na to očima dítěte a zaktivujte svou vnitřní obdivovatelku/kamarádku, která je vám vždy oporou a fandí vám. Věřte mi, budou se dít věci!
Šárka