Jak zkrotit vnitřního kritika (a proč ho nechtít úplně umlčet)

Každá z nás ho zná. Ten hlas uvnitř, který komentuje každý krok. Někdy tiše, jindy nemilosrdně nahlas. Připomíná Ti, co jsi měla udělat líp, vysvětluje ti, proč na to nemáš, a přesně ví, jakou větu říct, aby Tě stáhl zpátky do pochybností.

Dlouho jsem si myslela, že cílem je ho umlčet. Vytěsnit, přepsat afirmacemi, přestat ho poslouchat. Ale dnes vím, že to není cesta. Můj vnitřní kritik je dnes jedním z mých největších spojenců. Ne proto, že zmizel, ale proto, že jsem změnila způsob, jak s ním zacházím. Učí mě růst, ale už mě neponižuje. Ukazuje mi, kde mám prostor se posunout, ale nestahuje mě do studu a sebepochybností. A to je rozdíl, který mění všechno.

Odkud se vnitřní kritik bere

Nevznikl proto, že je s tebou něco špatně, ani jsme se s ním nenarodily. Vytvořili jsme si ho. Nejčastěji v dětství, když jsme přijímaly komentáře, očekávání a pohledy okolí:

• „Buď hodná.“
• „Neztrapňuj se.“
• „Holky nebrečí.“
• „Ty na to nemáš, tobě to nejde.“

Když Tě někdo shodil před třídou. Když sis dovolila být hlasitá a byla jsi za to potrestaná. Když jsi byla chválená hlavně tehdy, když jsi „nezlobila, neselhala, nezatěžovala“. Vnitřní kritik je hlas, který vznikl proto, aby Tě ochránil. Způsob, jakým malé dítě přežívá svět, ve kterém chce být přijímané. Jenže v dospělosti už nám ten hlas často víc bere než dává. Brání nám promluvit. Brání nám růst. Zpochybňuje nás dřív, než uděláme první krok.

„Přebrala sis to za svoje“ – internalizace v praxi

V psychologii tomu říkáme internalizace – převzetí vnější kritiky jako vnitřního hlasu. A možná se v tom poznáš:
„Nejsem technický typ.“
„Nemám talent.“
„Já prostě nejsem ta, která…“

Ne proto, že je to pravda. Ale protože Ti to někdo kdysi řekl a Ty jsi tomu uvěřila. Já jsem si například kdysi nesla přesvědčení, že neumím zpívat. Že můj hlas není hezký. Milovala jsem zpívat, ale v jednu chvíli jsem se přestala ozývat a dlouho jsem neměla odvahu svůj hlas používat. A dnes natáčím podcast. Proč? Protože jsem se vrátila k tomu, co bylo moje dřív, než jsem přijala názor někoho jiného jako pravdu.

Vnitřní kritik jako rádce, ne tyran

Cílem není kritika vymazat, ale proměnit vztah s ním. Naučit se slyšet: „Tady máš na víc, zkus to z jiného úhlu,“ namísto: „Jsi neschopná, nezvládneš to.“

To je práce se sebou. Jemná. Trpělivá. A někdy to vypadá tak obyčejně, jako říct si po zapomenutých klíčích: „Dobře, zapomněla jsem je. Jdu je vyzvednout. A jsem ráda, že jsem si to uvědomila,“ místo „Já jsem tak neschopná.“

Je to jako měnit staré telefonní číslo. Nejprve pořád všem říkáš to staré. Pak se opravuješ. A jednoho dne už si na něj ani nevzpomeneš a nadiktuješ to nové bez zaváhání.

Co pomáhá?

• Zvědomit si hlas. Kdy se ozývá? Co říká?
• Oddělit se od něj. To nejsi ty. To je naučený program.
• Všímat si emocí. Stud, vina, strach – to je signál.
• Odpovídat jinak. Ne přetlačením, ale přepsáním.

A hlavně: laskavost. Bez ní nejde změnit nic.

Chceš jít víc do hloubky?

Tvůj vnitřní kritik není tvůj nepřítel. Je to část, která kdysi neměla jiný nástroj než strach. Teď máš nové. Nové vědomí. Nové hranice. Nové já. A můžeš ho vést Ty – ne on Tebe.

Pokud cítíš, že je to tvé téma, že chceš proměnit způsob, jakým se sebou mluvíš, nejen v hlavě, ale v těle, v nervovém systému, v každodenních situacích pak Tě zvu do prostoru KONVERZACE. Začínají 10. listopadu, jsou zdarma a čeká Tě čtyřdenní prožitková cesta, která Ti pomůže objevit netušené aspekty sebe samé, zjemnit vnitřní monolog a pozvednout sebevědomí.