Tento růst přichází jako schopnost rozšiřovat své vědomí – zvědomovat si svá limitující přesvědčení, zranění, podvědomé vzorce i vnitřní stíny. Vše, co jede na autopilota v našem podvědomí.
Jakmile si to zvědomíte, máte z větší části hotovo, protože to je ta nejtěžší část, na kterou spousta lidí nenajde odvahu. Zpracovat si to už pak jde mnohem snáz, obzvlášť pokud máte nástroje, které vám s tím pomůžou. Někdy na to stačí půl hodiny a vzorec, který vás dosud limitoval, je pryč.
Jak tedy na to:
Buďte konkrétní a zcela upřímní. Děláte to koneckonců pro sebe.
Co vám vadí? Co chcete změnit?
Vemte si deník a zapište si to.
Tohle už může být náročnější, protože vzorce jsou podvědomé a nabírají na sebe různou podobu.
Může jít například o to, že se necítíte svobodně ve svém vztahu. Partner vás nepodporuje ve vašich nápadech, často máte pocit, že si musíte o něco říkat nebo dokonce dovolovat. Samozřejmě, že to nejprve svádí k tomu, abychom pozornost zaměřili na partnera. Ale ve skutečnosti tam může být vzorec čekání na souhlas druhých.
Nejprve jako děti na svolení svých rodičů. „Můžu nebo nemůžu?“ Pak se to přenese do zaměstnání a my čekáme na souhlas od našeho nadřízeného. A konečně si pak vybereme i partnera, u kterého čekáme, až nám něco odsouhlasí. Vzorcem tedy není chování druhých, ale náš strach rozhodnout se a dělat si věci podle svého.
„Ha, co by asi energie chtěla?“, říkáte si možná. Chápu, naše logická mysl se brání. Tohle nás ve fyzice neučili (a možná měli). Ale vyzkoušejte si to.
Zavřete si oči.
Nalaďte se na problém, který si chcete zpracovat.
Vnímejte své emoce a jejich energii. A vnímejte, kde ve vašem těle je.
Máte? Super.
A teď si tu energii představte jako bytost – možná vás její vzhled překvapí, nijak to neposuzujte.
A když ji máte před sebou, zeptejte se jí: „Co ode mě potřebuješ? Co ode mě chceš?“
Ta odpověď přijde, možná vás překvapí, možná vás rozbrečí. Nechte to sebou projít.
Zapište si to.
Důležité je si uvědomit, že každý náš strach nebo vzorec tu byly proto, aby nás chránily. Možná nám v dětství pomohly ustát náročné období. Nemusíme se nutně vrátit do našeho zranění nebo traumatu z dětství (jo, naprostá většina našich vzorců pochází z doby od početí do 21 let), ale potřebuje rozpoznat a přeformátovat rozhodnutí, které jsme na jejich základě udělali.
Teď už vám ale tento strach neslouží a vy si napište své důvody proč.
Já si takhle potřebovala zpracovat, že „jsem moc“. Jako dítě jsem neustále slyšela, že jsem moc hlučná, rychlá, veselá, energická, upovídaná, dokonce moc živá (moc živé dítě 🙂 V dospělosti jsem dokonce dostala v korporátu zpětnou vazbu, že jsem „moc optimistická.“
Pomohlo mi uvědomit si, že:
Až na vás příště vyskočí nějaký problém, položte si otázku: „Kde je v tom pro mě dar?“
Jakmile se na to dokážete dívat z téhle perspektivy, přestane být problém problémem a stává se darem.
Pokud se na vaše zranění a podvědomé vzorce podívat postupně, ráda vám s tím pomůžu v energetickém koučinku.
Ze srdce vás zdravím
Šárka