Kolem Vánoc a závěrem roku vyplouvají na povrch vzpomínky a s nimi spojené emoce a zranění asi častěji než v průběhu celého roku. Proto bych vám dnes chtěla napsat více k tématu odpuštění. Často se mě na něj ženy ptají v mých kurzech a koučinku a já osobně jej považuji za zásadní pro náš další posun. Odpuštění je velká energetická změna, kterou neděláme pro druhé, ale především pro sebe. Proto, aby bylo lépe nám. Když odpouštíme, neznamená to, že souhlasíme s tím, co ten druhý udělal nebo jak se k nám zachoval. Znamená to, že s úlevou vystupujeme z role oběti a tvoříme si svou lepší realitu. Necháváme za sebou minulost, kterou jsme prožili, a nenecháme jí ovlivňovat svou současnost a budoucnost.
Odpuštěním měníme svou energii. Protože když žijeme výčitkami, ať už k druhým nebo vůči sobě sama, tak nás to jako spirála stahuje energeticky dolů. Když odpustíme, neskutečně se nám uleví a vytvoří to prostor pro něco nového a hezčího. Začneme jinak přemýšlet, jinak jednat a tím nám začnou do života chodit i jiné situace a lidé.
V procesu odpuštění se toho můžeme o sobě také hodně naučit. Každý si s sebou neseme určité bolesti z dětství a dospívání. Každému z nás někdo ublížil. A také my ubližujeme druhým, i když nechtěně a neplánovaně. Cokoliv, co jsme v životě prožili, to dobré i to špatně, z nás učinilo to, kým jsme právě teď. Samozřejmě, taková ta velká odpuštění se nestanou lusknutím prstu. K těmto odpouštěním je potřeba se vracet a používat různé techniky. Nejdůležitější je ale fakt, že chceme odpustit opravdu upřímně a ze srdce. A někdy je tento očistný proces hodně bolestivý a plný slz, velký kus, který se v nás pohne.
Jak poznáme, že v sobě tu bolest stále máme? Poznáme to tak, že se nás na dané téma někdo zeptá, zahraje nám tím na strunu a nám se chce brečet. Je nám smutno a bolí nás to. Pokud jste to zažili nebo to právě prožíváte, veřte, že v tom nejste sami. Všichni s tím máme zkušenost, ale ne každý to přizná nebo dá najevo. Pro vás je důležité, abyste si tu bolest a téma zvědomovali a čistili je.
Vy víte, jak moc doporučuji psát si deník a reflektovat do něj. Pište si do něj to, co ve svém životě chcete, co už tam naopak nechcete, s čím jste v souladu a s čím ne. Tady jsem napsala více o tom, co si psát do deníku. Všechny odpovědi už máme v sobě, jen se sebe málo ptáme a málo si nasloucháme. Jak kdybychom se o sobě chtěli dozvědět z venku namísto toho, abychom hledali tam uvnitř. Jako kdybychom neměli dost sebevědomí nebo nechtěli uvěřit tomu, že to tak je.
Dalším krokem k odpuštění je napsat danému člověku dopis. Napište tam všechno narovinu, otevřeně, co se stalo a jak se cítíte. A můžete klidně napsat, že mu chcete odpustit, ale že to zatím nejde. Je to proces. Důležitá je i laskavost k sobě samým. Ten dopis potom spalte a nechte to odejít. Protože když odpouštíme, tak se z oběti stáváme tvůrcem a nenecháváme minulost, aby nás ovlivňovala. Už s sebou neneseme tu obrovskou zátěž viny nebo výčitek.
Tento proces čištění můžete podpořit meditacemi nebo rituály. Na fyzické úrovni často doporučuji dočištění třeba napuštěním vany s epsomskou solí a aroma olejem (aromaterapie má vskutku terapeutické účinky), zavřete oči a nechte na sebe vše působit. Nebo si ve sprše udělejte solný peeling, jděte na procházku a propojte se s přírodou.
Co je nesmírně důležité: dovolit si odpouštět a vědět, že to dělám pro sebe. Někdy jsou situace, kdy nám bylo ublíženo, ale my z toho viníme nejen druhé, ale třeba i sebe sama, že jsme to umožnili. I tohle je potřeba odpustit si. Nebo si říct: „OK, tehdy jsem udělala to nejlepší, co jsem mohla. Tenkrát tohle byla má nejlepší verze sebe samé. Lépe jsem to neuměla. Dneska už bych jednala jinak.“ Některá odpuštění jdou snadno, jiná trvají roky. Neustále si připomínejte, že v danou chvíli děláte to, jak to umíte nejlépe.
Jak odpouštíte vy, co pomáhá vám?
Šárka