Uzdravení nezačíná odpuštěním. Začíná uznáním.

Než se vrhneme do jakékoliv „práce na sobě“ nebo „osobního rozvoje“, chci Ti položit jednoduchou otázku: Co když uzdravení neznamená, že už nikdy nic nezabolí? Co když uzdravení nezačíná v okamžiku, kdy odpustíš všem, kteří Ti ublížili, ale ve chvíli, kdy přestaneš obviňovat sebe?

Tenhle článek je pro Tebe, pokud:

• cítíš bolest, kterou Tvoje okolí nechápe nebo zlehčuje,
• máš pocit, že je něco v Tobě špatně,
• pořád doufáš, že kdybys byla jiná, milovali by Tě víc.
• A zároveň už dnes někde uvnitř víš: „To, co se stalo, nebylo v pořádku. A už to nechci nést sama.“

Může se zdát, že cesta ke klidu znamená odpustit všem a všemu. Slýcháme to kolem sebe často: „Odpusť, především svým rodičům. Nenos to v sobě dál.“
A tak toužíme po tom, mít harmonické vztahy. Uzavřené kapitoly. Čistý stůl a štít. Ale co když existují části Tebe, které to prostě zatím (nebo nikdy) nedokážou? Co když to není slabost, ale volání? Volání té holčičky v Tobě, která kdysi plakala do polštáře a čekala, že někdo přijde a řekne: „Tohle sis nezasloužila. Nebyla to Tvoje vina.“ A ono to nikdy nepřišlo.

Možná ses snažila být hodná, přizpůsobivá, mlčet, nezlobit, naplňovat očekávání. Anebo jsi musela být silná a hlasitá, abys uchránila alespoň kousek sebe. Ať už jsi byla jakákoliv, vevnitř to zůstalo. A proto dnes přichází ten největší lék: Uznání.

Uznání toho, co se stalo.
Uznání bolesti, kterou to přineslo.
Uznání, že to nebyla Tvoje vina.

Uzdravení není o tom, že nikdy neucítíš smutek, ani o tom, že všem odpustíš. Uzdravení je o tom, že už se neobviňuješ. Že si dovolíš být věrná tomu, co cítíš. A že začneš tvořit svůj život z nového místa: „Jsem v pořádku. Nejsem rozbitá. Nejsem moc. Nejsem málo.“

A když se ta stará bolest zase ozve? Když si Tvoje vnitřní dítě znovu připadne nemilované?

Zastav se. Posaď se k němu. A řekni: „Vidím Tě. Jsem tady pro Tebe. Děkuju Ti, že jsi to nikdy nevzdala.“

Protože uzdravující energie nezačíná v terapii, afirmacích nebo v meditaci. Začíná u jednoduchého uznání: „To, co se stalo, se nemělo stát. Ale už to nemusím nosit dál.“ A z tohohle místa se Tvoje přítomná verze může rozhodnout, kým se stane.

A možná… Nikdo nikdy neuzná, co jsi prožila. Nikdo se Ti neomluví. Nikdo nepřevezme zodpovědnost.

Ale Ty to ani nepotřebuješ. Protože Tvoje duše ví. A Tvoje tělo si to všechno pamatuje. Máš plné právo to dál nenosit. Ne proto, že bys „měla odpustit“. Ale protože si dovoluješ kráčet životem s větší lehkostí. Tvoje minulost Tě nedefinuje. Ty jsi ta, která se dnes rozhoduje. Kým budeš. Jak budeš žít. A co si dovolíš cítit. Uznej, že jsi v pořádku právě teď. Se vším, co cítíš. Se vším, co chceš. Se vším, čím jsi.

A pokud Tě tohle téma volá a chceš se svojí vnitřní holčičkou pracovat do větší hloubky – stáhni si první lekci kurzu Objev své magické vnitřní dítě. Je zdarma a najdeš v ní dvě energetické cesty i úvodní teorii.

🌿 Může to být Tvůj první krok.

A nebo se rovnou ponoř do celé cesty. Věřím v obrovskou transformační sílu vztahu s naším vnitřním dítětem. A v to, že se můžeme zacelit – i když jsme nedostávaly, co jsme potřebovaly. Bez toho, abychom potřebovaly ovlivnit kohokoliv dalšího.

Vyzkoušej to. A dej mi vědět:

• Co v Tobě tahle slova otevřela?
• Jak tuhle část sebe sama vnímáš?
• Jaký největší posun jsi ve vztahu k sobě zatím zažila?