Viditelnost jako zrcadlo naší identity

V minulém článku jsme si řekly, že viditelnost ≠ pozornost. Viditelnost není lovení lajků ani okukování reakcí. Je to vnitřní svolení: „Dovolím si být tady. Taková, jaká jsem.“ Dnes půjdeme ještě hlouběji — k naší identitě. Protože to, jak se ukazuješ navenek, je přímým odrazem toho, kým dovoluješ sama sobě být uvnitř.

Kdo jsem, když se dívám sama sobě do očí

Naše viditelnost se nerodí z dokonalého postu, ale z našeho vnitřního obrazu, který jsme si o sobě vytvořily. Z toho, jak samy sebe vnímáme. Z toho, čemu jsme o sobě uvěřily. A právě na tom se nejvíce podílí lidé, kterými jsme byli obklopené – od dětství do dospělosti. Pro mnohé z nás to začalo, když jsme byly děti: „Buď hodná. Neskákej. Nemluv tolik. Nevyčnívej. Moc se neptej. Hezky tady seď.“

Dítě se pak naučí strategii přežití: umenšit se, přizpůsobit, nechtít moc. A tělo si uloží program: „Být vidět není bezpečné.“

Pak vyrosteme v ženy. A přesto, že už není nikdo, kdo by nám říkal „buď potichu“, ozvěna toho v nás stále zní a my o sobě neustále pochybujeme. Před zveřejněním příspěvku šlapeme na brzdu. Je to dost dobré? Je to vyhovující? Před nastavením ceny, se kterou jsme v souladu, couvneme. Protože naše nervová soustava ještě nevěří, že je bezpečné být opravdu sama sebou. Je to naše naučená reakce. Po tom všem, co nám učitelé, prarodiče a rodiče říkali jsme uvěřili tomu, že nemůžeme být takové, jaké chceme. A tak teď v dospělosti, když se chceme naplno projevit ve své pravé identitě, objeví se před námi naši vnitřní pochybovači a my jim nasloucháme a věříme.

Role vs. Identita

Role je naučená maska, kterou nosíme, aby nás druzí měli rádi.
Identita je naše podstata. To, kým skutečně jsme – bez výkonu a dokazování.

Možná nosíš masku „hodná, jemná, profesionální žena“, i když by tvá identita občas křikla, zazpívala, zasmála se nahlas nebo řekla věci napřímo.

Tělo role pozná. Když nejsme pravdivé, mizí lehkost. Viditelnost je dřina, konzistence se hroutí a značka se rozplývá do bezpečné nijakosti.

Magnetická značka nevzniká z role. Rodí se z identity. Z dovolování si být taková, jaká jsi, i když to není pro všechny.

Proč být vidět spouští staré programy

Viditelnost nevynáší na světlo jen obsah. Vynáší i naše podvědomé vzorce. A to je dobře. Protože právě tady může začít léčení:

• Dovolit si být živá a autentická,a to bez filtru a uhlazenosti.
  
• Dovolit si cítit, i když tě kdysi učili své emoce nevnímat.
  
• Dovolit své citlivosti být darem, ne překážkou.

Otázky pro návrat k sobě

1. Ukazuju se teď ve své roli, anebo ve své podstatě (identitě)?
   
2. Co bych dnes sdílela, kdybych se nebála?
   
3. Co bych řekla, kdybych už nelpěla na tom, aby mě měli všichni rádi?
   
4. Jak bych se ukázala, kdybych nemusela hrát žádnou roli a věřila, že takhle jsem dost?
   

Viditelnost jako každodenní praxe

Viditelnost není cílová rovinka, ale proces učení toho, že moje přirozenost je bezpečná. Nemusíme hrát roli, abychom byly přijaté. Když jsme ve své skutečné identitě, tak nejsme moc, nejsme špatně. Ale naopak – jsme magnetické. 

Být vidět není o tom, aby nás druzí obdivovali. Je to o tom, aby nás poznali. Nás samotné, naše hodnoty, to co předáváme.

Pozvánka: Magnetická esence

„Chci se přestat schovávat. Chci být vidět tak, jaká doopravdy jsem.“ Vidíš se v tom? Právě pro tebe jsem vytvořila Magnetickou esenci.

Dvouměsíční, jemně-aktivující prostor, který ti pomůže zesílit vnitřní jistotu a přítomnost (bez výkonu a tlaku) a začít sdílet s odvahou a bez rozmělnění tvé pravdy.