Co moje dítě získá, když nejsem pořád s ním

Šárka Chapman24.9. 2026

„Neměla bych být se svým dítětem víc?“ „Není ve školce příliš dlouho?“ „Nejsem špatná máma, když si vezmu hlídání, abych mohla pracovat?“

Pocit viny cítí spousta žen. Především ve chvíli, kdy se po narození dítěte začnou znovu vracet ke své práci, podnikání nebo vlastním zájmům.

Často se totiž díváme na čas, který dítě tráví bez nás, jako na něco, o co přichází. A že nejsme dost. Že nejsme dost dobré mámy, když s námi nejsou 24/7.

V rozhovoru s Ditou Pejchou Novákovou a Lucií Karagianni Jahodovou v podcastu Do hloubi duše jsme se ale dostaly k otázce, která celý tenhle pohled dokáže změnit: Co moje dítě získává, když nejsem pořád s ním?

Co když dítě o něco nepřichází, ale naopak získává?

Dita v podcastu popisovala vlastní zkušenost. Vyrůstala v prostředí, kde bylo běžné, že maminka zůstává s dětmi doma. A když sama měla děti, přirozeně se v ní ozývala představa, že dobrá máma má být dítěti co nejvíc k dispozici.

Když pak dítě začalo trávit čas ve školce nebo s někým jiným, přicházel pocit viny.

Co když mu něco beru?
Co když potřebuje právě mě?

Postupně ale začala otázku otáčet.

Co když mu tím naopak něco dávám?

Protože když dítě není pořád jen s mámou, získává vlastní zkušenosti.

Ve školce si vytváří první přátelství. Učí se fungovat v kolektivu, řešit malé konflikty, domluvit se, počkat, požádat o pomoc. Zažívá nové situace a dobrodružství, ke kterým by doma možná vůbec nedošlo.

Když je s babičkou a dědou, buduje si s nimi vlastní vztah. Když tráví čas s tátou, zažívá svět zase trochu jinak. A když si něco vyzkouší samo, získává také samostatnost a důvěru ve vlastní schopnosti.

To všechno jsou věci, které dítě neztrácí proto, že není pořád s námi. Naopak je získává právě díky tomu.

Dítě nepotřebuje mámu 24/7

Představa „dobré mámy“ se často spojuje s obětí.

Být pořád k dispozici. Dávat děti na první místo. Odkládat vlastní potřeby. A hlavně nic neupřednostnit před nimi.

Jenže děti nepotřebují mámu, která se kvůli nim úplně rozpustí. Potřebují bezpečí, lásku, vztah a vědomí, že se mají kam vrátit.

A stejně důležité je, co vidí. Protože děti se neučí jen z toho, co jim říkáme. Učí se z toho, jak žijeme. Když vidí mámu, která se stará o rodinu, ale zároveň pracuje, tvoří, má svoje sny, přátele nebo čas pro sebe, vidí, že vlastní život a péče o druhé se nemusí navzájem vylučovat.

Možná si z toho jednou odnesou, že žena nemusí své sny odkládat jen proto, že se stala mámou. A ještě víc obecněji, je v pořádku si plnit své sny.

A co když ten pocit viny není opravdu náš?

Naše představy o mateřství často nevznikají jen v nás. Přebíráme je z rodiny, společnosti i od žen kolem sebe. Možná jsme vyrůstaly v rodině, kde bylo normální, že se máma obětuje. Možná jsme slýchaly, že děti potřebují hlavně matku. Možná jsme nikdy neviděly jiný model.

A když pak chceme žít jinak, může se objevit pocit, že děláme něco špatně. Jenže dělat něco jinak než generace před námi neznamená dělat to špatně. Můžeme se zastavit a zeptat se:

Je tohle opravdu moje představa dobrého mateřství? Nebo jsem ji jen převzala?

A také: Jaký příklad chci svým dětem ukazovat?

Růst po svém neznamená dělat všechno

Právě na to navazuje letošní téma konference Next Gen Women – Růst po svém.

Růst totiž nemusí znamenat pracovat víc, vydělávat víc nebo zvládat víc.

Pro jednu ženu může znamenat návrat do práce po rodičovské. Pro jinou začátek podnikání. Pro další třeba rozhodnutí zpomalit a být nějaký čas víc doma.

Neexistuje jeden správný způsob.

Stejně jako neexistuje jediný správný způsob, jak být mámou.

Důležité je, aby náš život odpovídal tomu, co je důležité pro nás – ne tomu, co od nás očekává okolí.

A někdy k tomu patří i to, že si dovolíme přijmout pomoc.

Hlídání není selhání. Školka není selhání.

Čas bez dítěte není důkaz, že ho milujeme méně.

Může to být prostor, díky kterému můžeme být zase chvíli samy sebou. A zároveň prostor, ve kterém naše dítě poznává svět, lidi i samo sebe.

Když vidíme jinou cestu, dovolíme si ji také

V podcastu jsme mluvily také o tom, jak důležité je mít kolem sebe ženy, které nám ukazují, že život může vypadat různě.

Když vidíme ženu, která se po mateřství vrátila do práce, začala podnikat, změnila obor nebo si nastavila rodinu úplně jinak, najednou zjistíme, že to jde.

Nemusíme její cestu kopírovat. Stačí vědět, že existuje.

A právě proto vznikla i konference Next Gen Women. Ne proto, aby ženám říkala, jak má život žen/matek vypadat, ale aby jim nabídla inspiraci, nové pohledy a praktické nástroje, díky kterým si mohou najít vlastní cestu.

Součástí jsou témata jako návrat do práce po rodičovské, podnikání, finance, investování, AI, zdraví nebo hledání dalšího pracovního směru.

Protože i vztah k penězům a vlastní finanční samostatnosti je součástí toho, jak bezpečně se ve svém životě cítíme.

A možná to celé nakonec není o tom, jak všechno zvládnout. Ale o tom dovolit si vytvořit život, ve kterém nemusíme neustále vybírat mezi sebou a ostatními.

Takže až příště přijde otázka: „Co moje dítě ztrácí, když nejsem pořád s ním?“

Zkus ji otočit. Co získává? Nové kamarády. Nové zkušenosti. Vlastní dobrodružství. Vztahy s dalšími lidmi. Samostatnost.

A možná také mámu, která se neztratila v roli mámy.

_______________________________________________________________________________________________________

O mateřství, práci, vlastních ambicích, pocitu viny, penězích i o tom, co znamená růst po svém, jsme si povídaly s Ditou Pejchou Novákovou a Lucií Karagianni Jahodovou v podcastu Do hloubi duše.

A právě na toto téma navazuje letošní konference Next Gen Women – Růst po svém, která proběhne 5.–8. října 2026 online a zdarma.

Více o konferenci a registrace → nextgenwomen.cz