O vzteku, křiku na děti a jak z toho ven

Astrid Lindgren, autorka oblíbených knížek jako Děti z Bullerbynu, Pipi Dlouhá punčocha, Karkulín a mnoho dalších nádherných knih, jednou sdílela následující zkušenost.

„Když mi bylo asi dvacet let, potkala jsem starou pastorovu ženu, která mi vyprávěla svůj příběh. Když byla mladá a měla své první dítě, nerozuměla, proč rodiče své děti fyzicky trestají. V té době totiž bylo běžné dát dítěti výprask proutkem ze stromu. Ale jednoho dne, když jejímu synovi byly čtyři nebo pět let, provedl něco, za co si podle ní zasloužil na zadek. Poprvé v životě. Tak mu řekla, aby šel ven a našel tam proutek, kterým ho potrestá. Její syn vyšel ven a dlouho se nevracel. Když se vrátil, plakal a pak řekl: „Mami, nemohl jsem žádný proutek najít, tak tady máš kámen, můžeš ho po mně hodit.“

V tu chvíli matka viděla celou situaci z pohledu svého dítěte: pokud mi chce moje maminka ublížit, pak je jedno čím. Může to klidně udělat kamenem. Ta maminka si posadila svého syna na klín a oba plakali. Potom vzala ten kámen a dala ho na polici v kuchyni, aby jí navždy připomínal: násilí už nikdy.“

Přála bych si, abychom měli všichni na polici kámen, který nám tenhle příběh vždycky připomene. Protože je jedno, čím dítěti ublížíme. Jde o to, že mu ubližujeme. Ať už fyzicky nebo psychicky. Může to být nařezáním na zadek, stáním v koutě nebo tím, že na dítě křičíme. Tím vším mu ubližujeme.

Jenže jak zůstat pokaždé v klidu a situaci vyřešit v pohodě a potichu? Nevěřím, že je na to nějaký jednoduchý recept. A je to podle mě o to těžší, pokud byly fyzické tresty běžné během vašeho dětství. Tady je pár tipů, jak lze vyhrocené situace řešit nebo jim předcházet.

1. Pokud cítíte, že se situace vyhrocuje a vámi projíždí vlna vzteku, dejte si odstup. Mentální (zkuste hluboký dech) nebo fyzický (odstupte třeba krok od dítěte). Tento distanc vám pomůže vidět situaci trochu klidněji.
2. Podívejte se na sebe očima dítěte. Pamatujete si, jak jste dostali nebo na vás rodiče křičeli když jste byli malí? Takhle by se teď cítilo vaše dítě. Skutečně to chcete?
3. Máte-li pocit, že vám dítě dělá naschvály, vytáčí vás a schválně rozčiluje, udělejte pravý opak toho, na co máte chuť. Místo abyste na něj křikli nebo ho poslali do kouta, obejměte ho. Věnujte mu svou pozornost, naslouchejte mu.
4. Starejte se o sebe. Láskyplně. Naplňte svoje potřeby v maximální možné míře. Protože pro unaveného a frustrovaného rodiče je mnohem jednodušší vybuchnout.
5. Jak to skutečně cítím já? Vadí vám, co vaše dítě dělá nebo se spíš bojíte, co si o tom myslí vaše okolí? „Vytáčí mě chování dítěte a nebo jsem já v nějaké nepohodě a napětí?“ Co by vám v tuhle chvíli nejvíce pomohlo?

Obvykle jsou to maminky, kdo s dětmi tráví nejvíce času. A během 12ti až 14ti hodin, které s dítětem stráví, je tak snadné to někdy pustit a udělat něco, čeho pak večer lituje. Pokud se vám stává, že se na konci dne cítíte vyčerpaná a frustrovaná, a máte pocit viny, že jste ten den měla zvládnout lépe, můžete zkusit Večerní relaxaci pro unavenou mámu. Připravila jsem ji právě pro ty náročné dny, kdy máme večer pocit selhání a litujeme situací, které jsme neukočírovaly.

Použité fotografie: server unsplash.com, Jordan Whitt a Annie Spratt.