Jak opečovat své vnitřní dítě, abych byla lepší mámou pro své vlastní děti?

Omaminkování, v angličtině reparenting. Slovo, které možná slyšíš poprvé, ale s jeho esencí ses už určitě setkala. Je to proces, kdy se dokážeš podpořit a být tu pro sebe v momentech, kdy Tě něco zasáhne a hluboce zabolí. Vždy, když jsi chtěla dát sobě samotné to, co jsi nedostala jako malá.

Reparenting je nádherný proces, který nám pomáhá hojit naše vnitřní zranění – ta, která vznikla v dětství, často nechtěně. Ne proto, že by nás někdo záměrně chtěl ranit, ale proto, že naši rodiče sami neměli kapacitu, nástroje, vědomí nebo lásku, kterou by mohli nejdřív dát sobě, aby ji pak mohli dát nám.

Většina z nás zažila situaci, kdy pro nás něco bylo důležité, ale dospělý to smetl ze stolu. Výkres, který maminka přehlédla, protože právě řešila něco „dospělého“. Slzy, které nikdo neutřel. Věta, kterou jsme si navždy zapamatovaly, i když ji ten druhý nemyslel zle.

A co udělá dítě, ať už jsou mu dva roky, pět let, deset let, nebo patnáct let, když zažije odmítnutí?

Neřekne: „Aha, maminka je přetížená, potřebuje teď asi řešit něco jiného a tohle není její priorita.“

Řekne: „Já jsem špatně. Jsem moc. Nebo málo. Maminka mě odmítla.“

A začne odmítat samo sebe. Svůj hlas. Svou energii. Svou sílu.

Otázka na Tebe:
Kdy ses jako dítě cítila odmítnutá a co jsi na základě toho na sobě odmítla?

A pak z nás vyrostou dospělé ženy, které…

• … se bojí říct, co cítí.
• … věří, že nejsou dost.
• … dělají všechno „správně“, ale necítí radost.
• … netuší, kým vlastně jsou.

Omaminkování: Láskyplné dohojení

Reparenting není jen o tom „vrátit se zpátky v čase“. Je to zároveň způsob, jak být tady a teď pro tu část sebe, která se cítí zraněná, zapomenutá, nebo příliš dlouho tlačená do výkonu. Je to akt vědomé sebelásky, ve kterém se stáváš tou laskavou dospělou verzí sebe sama – maminkou nebo tatínkem své vnitřní holčičky.

A tahle vnitřní holčička nepotřebuje nic velkého. Potřebuje, abys ji viděla. Slyšela. Pochopila.

Někdy to trvá jen pár minut. A ty má každá z nás.
Vypneš svět, zavřeš oči, nadechneš se a necháš ji přijít. Může plakat, vztekat se, být tichá… A ty tam prostě jsi. S ní. Pro ni. Otevřeš jí svou náruč, dosytíš ji.

A pak najednou začne tančit. Hrát si. Zpívat. A něco v tobě se pohne.
Uvolní se emoční blok, ať už je to stud, vina, strach, vztek. Můžeš Ti připadat, jako by Ti spadl kámen ze srdce či žaludku, povolí napětí v ramenou či kdekoli jinde na těle. Pomalu tak probouráváme emoční zacyklení.

Udělej to pro sebe, ale i pro své děti

Tuhle vnitřní práci neděláme jenom pro sebe. Děláme ji i pro naše děti.

Když se skrze svá zranění začneme doopravdy vidět a cítit, když dovolíme svému vnitřnímu dítěti být slyšeno, najednou máme víc pochopení, trpělivosti a lásky i pro ty malé lidičky, kteří nás denně potřebují. Už nereagujeme jen ze zranění, ale z vědomé volby. To, co už nám a našim dětem neslouží, nepředáváme dál.

A začínáme tvořit nový příběh.

Chceš si to vyzkoušet?

Začni jemně. Věnuj si chvilku. Zeptej se:

• Co potřebuje moje vnitřní holčička dnes slyšet?
• Kdy jsem ji naposledy obejmula – jen tak, bez podmínek?
• Můžu být dneska ta, která jí řekne: „Jsi v pořádku. Mám tě ráda.“?

A pojď ještě o krok dál.

Přidej se na prožitkový workshop TEP: Transformace Energetického Příběhu a osvoj si efektivní způsob, jak pracovat s emocemi a limitujícím přesvědčením.