
Petra Rychnovská začala podnikat ve 23 letech. Společně se dvěma kamarády založila firmu, která dnes jako ASB Group působí ve čtyřech zemích a má více než 450 zaměstnanců. Má dvě dospívající děti a spoustu vedlejších projektů.

Když jsme se bavily o tom, co jí tehdy dalo odvahu pustit se do podnikání, odpověď nebyla o tom, že by si byla jistá úspěchem.
Naopak.
„Já jsem vlastně nikdy v sobě neměla ten pocit toho, že je problém, když selžu. Já jsem se tohoto nebála, já jsem to jako brala, že to je přirozený, že se může nezadařit, opravdu, že ty věci nedopadnou.“
Petra od začátku počítala s tím, že věci nemusí vyjít. Nebrala to ale jako něco, čeho je potřeba se bát. Věděla, že i kdyby firma nevyšla, může dělat něco jiného. Může jít pracovat. Může začít znovu.
Selhání pro ni nebylo koncem.
„Takže já vlastně tu vizi toho, že ty věci nedopadnou, tam nějak v sobě pořád mám, ale vlastně se toho nebojím. Jakože je to prostě součástí našich životů, že prostě ty věci se dějou.“
A právě tady se dostáváme k tématu, které se prolíná celým naším rozhovorem. K tomu, jak moc náš vztah k neúspěchu ovlivňuje to, s jakým pocitem bezpečí vyrůstáme.
Petra svůj vztah k selhání spojuje se zázemím, které měla doma.
„Myslím si, že i ten přístup, který moji rodiče měli ke mně a i k sestře, tak právě byl takový, že když se něco nepovede, je to v pohodě.“
Podle ní jsou právě takové věty pro dítě velmi důležité.
„To jsou strašně silné věty, které tomu dítěti, teenagerovi, vlastně dávají tu jistotu prostě toho základu, té rodiny, že tam je to bezpečí.“
Možná právě díky tomu si člověk může dovolit víc riskovat, protože ví, že když se něco nepovede, má se kam vrátit. A právě tento základ chce Petra předávat dál i svým dětem.
„Aby ten základ tam byl v té jistotě toho domova, toho obětí, tohohle jsme tady prostě, kdyby cokoliv vůbec nic se neděje. My tě nebudeme nijak hodnotit ani soudit.“
Zároveň ale podle ní bezpečí neznamená děti před vším chránit. Jde o možnost zkoušet, objevovat a hledat vlastní cestu s vědomím, že se člověk může vrátit.

Když jsme se bavily o tom, co podle Petry ženy nejvíc brzdí v podnikání, odpověděla jednoduše: „Nedůvěra ve své schopnosti.“
Podle ní se ženy často snaží mít všechno připravené dokonale. Jenže právě potřeba dokonalosti může člověka zastavit a paralyzovat v dalším posunu.
Petřin pohled je přitom jednoduchý:
„Já si myslím, že je potřeba si říct, hele 100 % ne, prostě udělej 70 % a je to jako perfektní. 60 %, super, ale pak jdi s tou kůží na trh.“
Dost na to, abychom svůj nápad ukázaly světu. Dost na to, abychom zjistily, co funguje. Dost na to, abychom dostaly zpětnou vazbu a mohly věci postupně vylepšovat. Protože dokud zůstáváme jen u příprav, vlastně nevíme, jestli náš nápad opravdu funguje. Někdy je potřeba prostě jít s tím ven.
V rozhovoru jsme se dotkly také toho, že často sami přehlížíme vlastní schopnosti.
Petra to popisuje takto:
„Právě velmi často je pro nás, v čem jsme jako dobrý, tak nám to přijde jako samozřejmé. Ale pro to okolí to jako vůbec není samozřejmé, ale my to takhle individuálně vnímáme.“
Možná tedy stojí za to podívat se nejen na to, co ještě neumíme, ale také na to, co nám jde přirozeně. Protože právě to, co nám připadá samozřejmé, může být pro ostatní něco velmi cenného. A tam může začínat i větší důvěra ve vlastní schopnosti.
Petra v rozhovoru mluvila také o tom, co bychom podle ní měli předávat dalším generacím. O možnosti zkoušet věci jinak, než jsme je znali z vlastní rodiny. O tom, že svět se mění a s ním i naše představy o tom, jak má vypadat život, práce nebo rodina. A také o odvaze vydat se vlastní cestou.
„Myslím si, že je fajn, aby vlastně v těch mladší generacích, v těch ženách, nebo v těch dívkách, z kterých budou ty ženy vlastně… byla vlastně ta možnost to, že vlastně fakt můžou, že prostě si věci můžou vyzkoušet.“
Dát jim bezpečí, ale zároveň prostor jít vlastní cestou.
A právě v této souvislosti zaznívá věta, která podle Petry provázela také její působení v ASB Group:
„Nejdřív skákej, pak se dívej kam.“
Může znamenat, že máme dost pevný základ na to, abychom si dovolily vyzkoušet něco nového. Podnikat ve 23 letech. Vyjet do USA a vydělat si základní kapitál. Začít s projektem, i když ještě není dokonalý.
Přiznat si, že něco nevyšlo.
Nebo se rozhodnout žít jinak, než se od nás očekává. Protože když víme, že případné selhání není konec, můžeme si dovolit mnohem víc.
V rozhovoru jsme se dotkly také očekávání, která máme spojená s rolí ženy a péčí o rodinu. Petra otevřeně mluví o tom, že domácí péče a vaření pro ni nikdy nebyly tím, co by ji naplňovalo. Ale zároveň má kolem sebe spoustu chytrých a inteligentních žen, které naopak chtějí být doma a starat se o rodinu. A to je v pořádku.
Ani jedna cesta není špatně.
Důležité je, že si můžeme vybrat vlastní způsob života.
Dnešní rodina může vypadat různě. Mohou být aktivní v práci oba partneři. Jeden může být více doma. Žena může podnikat. Nebo může chtít pečovat o rodinu. Nejde o to najít jeden správný model. Jde o to mít možnost rozhodnout se, co je správné pro nás.