Chaos a zmatek jako součást vnitřní cesty

V procesu seberozvoje přijde dříve či později jedna důležitá etapa – chaos. Taková ta fáze, kdy jsme ve zmatku, kdy se nepoznáváme a kdy nevíme, co je před námi. Tápeme v tom, co se s námi vlastně děje. Možná jste si touto fází už prošli nebo jí zrovna procházíte. S jednou klientkou jsme došly k tomu, že se o této části vnitřní cesty málo mluví, a proto bych s vámi chtěla posdílet svou cestu chaosu a tipy, které vám v tomto období pomůžou.

Proč přichází období vnitřního chaosu?

Jak se do tohoto zmatku vlastně dostáváme? Co se v nás děje? Často bývá spouštěčem nějaká událost, která nás nasměruje na vědomější způsob života. Tímto spouštěčem může být třeba nemoc, vyhoření nebo událost v rodině. Pro mě osobně to bylo mateřství a vědomé porody. Na té cestě si začínáme uvědomovat věci, které nám neslouží, víme, co už nechceme dělat, uvědomujeme si rodinné i společenské vzorce. Objevujeme knihy, autory, kouče a vzory, od kterých přebíráme nástroje a mnohem víc je používáme. Děláme malé i velké kroky, jdeme do akce. A postupně se nám mění život. Ubývá v něm dramat a přibývá lásky, hojnosti a toho, co si přejeme. Vše se zlepšuje a pak… přijde chaos. 

Já jsem to přesně takto měla. Před 5 lety jsem krásným euforickým porodem přivedla na svět naši druhou dceru. Potom přišlo vnuknutí věnovat se práci se ženami – stala jsem se lektorkou hypnoporodu. Pak jsem přišla na jeden ze svých největších bloků – že nemůžu mít všechno, ten jsem si zpracovala. Následoval krásný velký kvantový skok, věci se daly do pohybu, začala jsem s koučováním a všechno pěkně šlo.

No a předloni, kdy jsem na sobě pracovala a vše se hezky rozvíjelo, začalo období naprostého zmatku. A já jsem nechápala, co se děje a proč a cítila jsem takový hluboký vnitřní neklid. Nerozuměla jsem se sama sobě a tomu, proč nenalézám svůj vnitřní klid, přestože jsem používala všechny osvědčené techniky. Tento stav trval zhruba dva měsíce a hodně mi z něj pomohla moje mentorka. V té době jsem nevěděla, že bych měla zpomalit. Zdravotní potíže se znásobily, když jsem ulehla s covidem, který mě naprosto vyřadil z provozu, navíc mi odešla klientka a najednou se vše rozpadlo. Teprve tehdy jsem ale z toho chaosu mohla vzejít jako silnější nová verze mě samotné. 

Žijeme v cyklech a dorůstáme do své velikosti a síly

Pokud si tímto procesem právě procházíte, tak bych vás chtěla podpořit v tom, abyste se usadili s větší důvěrou a lehkostí. Abyste na sebe netlačili a neměli tendenci mít to pod kontrolou. Abyste dokázali důvěřovat sami sobě a procesu, že jste podporovaní. A především – nechali to plynout. Protože tohle dokáže být někdy ta nejtěžší fáze.

Já jsem to své klientce přirovnávala k porodu jako takovému. Stejně jako v přírodě, kdy se z larvy stane motýl, kdy had doroste do větší verze sebe sama, tak i my procházíme cykly a vyvíjíme se. A potřebujeme se úplně zastavit, dopřát si ten čas, svléknout se ze své kůže a vyjít v nových zářivých barvách a v plné síle.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

V období zmatku a chaosu je důležitá vděčnost a přijetí

Důležité je vytvořit si bezpečné podmínky. Zeptejte se sami sebe: “Kde se cítím bezpečně? Jak se můžu cítit bezpečně?” V tomto vám pomůže harmonizace nervového systému, práce s vnitřním dítětem, ale také to, že se obklopíte lidmi, se kterými se bezpečně cítíte a kteří vás podporují. Ta důvěra, to bezpečí, to přijetí, často to jde proti tomu, na co jsme zvyklí. Známá věta Emila Zátopka: “Když nemůžeš, tak přijdej!” A všechno to jde na sílu.

My se ale potřebujeme ztišit a přijmout fakt, že jsme v chaosu, zmatku, že nevíme, co a jak bude. A tak je to v pořádku. Je v pořádku, když nevím, jaké jsou mé další kroky. Dokážu být jen sama se sebou? Neutíkám před sebou? Tohle to je to nejdůležitější. S tou důvěrou si počkat na další krok, na novou verzi sebe sama. Protože všichni se vyvíjíme. My se máme vyvíjet. Ale nemáme se za tím hnát. 

Já věřím, že mě to za nějakou dobu zase čeká, protože stejně tak jako je cyklická příroda, tak i my žijeme v cyklech. Platí to pro naše podnikání, naše tělo i vnitřní růst. Často ten chaos a zmatek je součástí přemostění v kvantovém skoku. Mezi tím, kde jsem teď a tím, kam směřuji a kde chci být, je stav plný zmatku. Vyskakují tam naše strachy, limitující přesvědčení, vnitřní stíny. Základem pro zpracování je vždycky přijetí. Přijetí toho jací jsme právě teď. A vděčnost, na kterou často zapomínáme. Porovnáváme se, díváme se jen tam, kde a kým chceme být. A zapomínáme se s tou vděčností ohlédnout zpátky, na cestu, kterou jsme ušli, kam jsme se posunuli.

Přestože nejste v tom zmatku a chaosu, všechno se vám daří a je to super, tak vás chci teď pozvat, abyste se zastavili a podívali se na to, za co jste právě teď vděční sami sobě, s tou větší laskavostí a respektem k sobě samým. Vím, že o tom mluvím často, ale vidím, jak je to obrovsky potřeba. Často jsme k sobě tvrdí, nároční, nic si neodpustíme, zatímco k druhým jsme mnohem tolerantnější. Být sama sobě nejlepší přítelkyní a být spokojená s tou verzí sebe samé. S tím, kým jsem právě teď, právě dnes.  

S láskou

Šárka